Když jsem si začal v roce 2021 zařizovat domácí dílnu, velmi rychle jsem přišel na to, že budu potřebovat něco na sezení. Vzhledem k tomu, že mám ponk relativně vysoký, tak určitě nemohlo jít o nějakou běžnou židli. Měl jsem v hlavě představu o jakési výškově nastavitelné barové stoličce. Začal jsem tedy studovat výškové poměry, aby sezení bylo pohodlné jak pro záda, tak pro nohy. Navíc při práci člověk často sedí jentak napůl zadku.
Po ujasnění přibližných rozměrů jsem se vydal nakupovat na místní „šroťák“. Zde jsem objevil kruhové (250 a 400mm) výpalky z plechu silného 5mm a několik vhodných jeklů 30×30/3. Doma jsem našel zbytek závitové tyče M20 a k ní dokoupil tzv. prodlužovací matici.
Začal jsem navařením jeklu (délka 500mm) doprostřed většího kovového kruhu. Svářel jsem metodou 111 (tedy „elektrodou“, MMA) svým invertorem Fronius Transpocket 150. Podobným způsobem jsem přivařil k druhému menšímu kruhu závitovou tyč. Bokem jsem svařil opěrku na nohy ze stejného jeklu. Opěrka má šířku 300mm a s židličkou je spojena jeklem délky 100mm. Zkrátka, opěrka je jakýsi T-kus 300×100.
Aby bylo možné nastavovat výšku, přivařil jsem prodlužovací matici na horní konec jeklu. Po této operaci jsem již mohl vyzkoušet natočit závitovou tyč se sedátkem do stojanu z jeklu. Všechno se zdálo přijatelné a zbývalo přivařit opěrku na nohy. Po chvilce laborování jsem se rozhodl pro výšku 300mm. Tedy vzdálenost mezi horní částí spodní kruhové desky a horní částí jeklu opěrky je 300mm. Tenkrát jsem měl nově základní vybavení k sváření metodou 141 (TIG), tak jsem si ji hned vyzkoušel. Musím říct, že celkem úspěšně.
sedátko
Sedátko jsem vyrobil ze zbytku OSB desky 18mm. Mám dojem, že jsem jej tenkrát nevyřezával kmitací pilkou, ale použil horní frézku Bosch POF 1400 ACE. Pravděpodobně jsem frézoval z obou stran desky proti sobě. Průměr sedátka je 300mm, tedy o 50mm větší než horní kovová deska. Sedátko je opatřeno 4ks tzv. narážecích matic M6x18. Pomocí těchto a šroubů M6 drží sedátko pohromadě s kovovou konstrukcí.
výztuhy
Rozsah nastavení výšky sedu i výška opěrky byly v pořádku. Jediným problém byla nízká tuhost spodní podstavy. Musel jsem ji tedy vyztužit pomocí pásoviny 30×5. Naneštěstí se mi sváry z nějakého důvodu moc nepovedly a pozdější „vylepšování“ TIGem vedlo pouze k větším deformacím spodní desky.
finální úpravy
Po dokončení celé konstrukce jsem nechal u místního čalouníka potáhnout sedátko molitanem a koženkou. Zbytek jsem odvezl do nedaleké práškové lakovny a nechal židličku nabarvit odstínem RAL7016 (antracit). Po kompletaci jsem již pouze doplnil plastové záslepky do otevřených boků opěrky na nohy. Zde musím poznamenat, že při vypalování barvy v lakovně se spodní deska díky pnutí ve svarech ještě více pokroutila. S tím se již nedalo mnoho dělat, tak jsem aspoň zespodu přes pěnovou pásku přišrouboval plastové mezikruží, které vliv deformací částečně zmírnilo.
závěr
K vlastnímu řešení a konstrukci není již mnoho co dodat. Jedná se o výrobek „co dům dal“. Cenou lekcí bylo setkání se s deformacemi po sváření a možnostmi jejich následného odstranění. Při jakémkoliv koutovém svaru vždy dojde ke stažení materiálu. V tomto případě se ze spodní desky stal díky přivařenému jeklu jakýsi „klobouk“. Situace se ještě zhoršila díky koutovým svarům výztuh. Protože nedisponuji autogenem, abych deformace za tepla vyrovnal (a ani to neumím), částečně jsem je porovnal silou – mechanicky. Toto však nebylo nic platné, protože se vše vrátilo víceméně do původního stavu v peci při vypalování barvy.
Chvíli mě to štvalo, ale po částečné opravě pomocí plastového mezikruží je židlička normálně použitelná a bez detailního zkoumání nejsou deformace nijak viditelné.